Po odpočinkových prázdninách se pomalu rozjíždí další závody karate, v Čechách si ale příznivci tohoto sportu, musí v září vždy ještě počkat, protože rozvržení soutěží je dle našeho názoru v rámci roku naprosto špatné, ať co do míst, tak co do termínů a tedy se v tomto měsíci nic nekoná, následně pak 2 měsíce v kuse není téměř volný víkend.
Využili jsme tedy toto období ke startu v Berlíně na turnaji Banzai Cup. Přesto, že je to pro české týmy nedaleko a navíc pro většinu z nich po dálnici, počet závodníků z ČR byl malinký. Pořadatelský oddíl Banzai Berlín je jeden z nejleších v Německu v kumite a toto se dle našeho názoru i promítlo do organizace. Kata soutěže tak startovali pouze s 3 rozhodčími, kdy jsme osobně navíc zažili, že tyto (z Polska) ani neznaly (byly to 2 mladé dívky) katu Kururumfa.
Matějův závod. „Tati já bych si to chtěl dnes dělat všechno sám“ zaznělo od Matěje k rodičovi. Po vstávání ráno ve 4 hodiny a ujetých 320km se začal rozcvičovat sám. Začal závod a v 1.kole vylítl 0:3 proti místnímu Němci. Proč si šel Kanku-dai? Tesy mi říkal ať ji jezdím v prvních kolech, protože ji nemám zažitou a tak dobrou. Aha, tak to se potvrdilo. Představa, že mě stojí 2.500,-Kč 1,5 minuty závodění, mi malinko zkazila náladu. Naštěstí Němec postoupil do finále a Mates šel repasáž, kde vyhrál 3:0 a o placku prohrál 1:2, ale to jsme už znali „kvalitu“ rozhodčích a další okolnosti, takže jsme se 7.místem odjeli celkem spokojeni. Bez tréninku, bez přípravy téměř z voleje, s prohrou s kvalitním soupeřem z Ruska, který trénuje 5x týdně a má na závodech s sebou trenéra! To si v ČR můžeme nechat snít….